Notová osnova
(klíč, tempo, takt)
(klíč, tempo, takt)
Co to je? Notová osnova je místo, kam se graficky zaznamenává hudba.
Standartní notová osnova se skládá z pěti linek a čtyř mezer. Do notové osnovy zapisujeme noty, pomlky a jiná znaménka.
Poloha noty v osnově - tedy na jaké leží lince, či mezeře - určuje jaký tón nota představuje.
Notový klíč se zapisuje na začátek notové osnovy určuje, jaké výšky tónů reprezentují jednotlivé noty.
Každý klíč svým tvarem označuje linku, na níž má svůj referenční tón, od kterého se odvozují další tóny. Setkáme se s těmito klíči:
G klíč (Houslový) - referenční tón je g1, který leží na druhé lince. Používá se pro zápis nástrojů s vysoko položeným rejstříkem (např. trubka, klarinet, saxofon, flétny, kytara, housle) a pravou ruku klavíru. V hudebním světě se houslový klíš bere jako univerzální.
F klíč (Basový) - referenční tón je malé f na čtvrté lince. Používá se pro níže stavěné nástroje (jako pozoun, basa, fagot, violoncello), levou ruku klavíru a basové party sboru.
C klíč (Altový, nebo violový) - referenční tón je c1 na třetí lince. Používá se výhradně pro zápis violy, altového pozounu či mandoly. Známe i jiné c-klíče (sopránový, tenorový) ty se ale v podstatě už vůbec nepoužívají.
Znalost vztahu mezi basovým a houslový klíčem využijí zejména hráči na klávesové nástroje; ty se běžně totiž zapisují tak, že linka pro pravou ruku je v klíči houslovém a pro levou v basovém.
totožné tóny napsané v různých klíčích
nám říká, jak skladbu máme hrát rychle. Buď je hodnota zapsaná přesně v jednotce BPM (beats per minute = doby za minutu), nebo je rychlost značena slovně.
Viz výpis nejpoužívanějších pojmů (v závorce zažitá hodnota BPM):
lentissiimo - co nejpomaleji
largo - široce (44)
adagio - pomalu a zvolna (54)
andante - volně a krokem (63)
andantino - poněkud volně, rychleji než andante (69)
maestosa - důstojně (84)
moderato - mírně (88)
allegretto - poněkud vesele (106)
animato - oživeně s pohybem (120)
allegro - rychle a vesele (132)
vivace - živě (160)
presto - rychle (184)
prestissimo - co nejrychleji
Výrazy značící změnu rychlosti:
ritardando (rit. nebo ritard.) - zpomalovat
accelerando - zrychlovat
diminuendo - zpomalovat a zeslabovat
a tempo, tempo primo - vrátit se zpět do výchozího tempa
Můžeme se setkat s tím, že chceme během skladby změnit její tempo na zlomek tempa původního (na polovinu, dvojnásobek). To bychom zapsaly následovně:
je krátký časový úsek hudební skladby, který má jasně danou délku - počet dob. Je vyhrazen takovou čarou (5). Dobu trvání jednoho taktu určuje taktové označení.
určuje délku jednoho taktu. První číslo (nahoře) značí, kolik dob se vejde do jednoho taktu. Druhé spodní číslo říká, jak dlouhé ty doby budou - udává délku základní doby. Například na obrázku níže máme 3/4 takt, takže takt má celkovou kapacitu tři čtvrťové doby. Můžeme se setkat, že místo čísla bude zastupovat taktové označení jakési C, nebo přeškrtnuté C. Takto označené takty mají de facto stejnou hodnotu jako 4/4 takt, ale jinak se jmenují.
Z praktické stránky taktové označení určuje metrum skladby - tj. střídání těžkých a lehkých dob.