Historie hudebních nástrojů

Počátky hudebních nástrojů a hudby obecně zaregistrujeme již v pravěku ve všech kulturách po celém světě. První primitivní nástroje jako jsou různé bubínky, chrastítka, vozembouchy či jednoduché píšťaly původně nejspíš nesloužili pro zábavu, ale pro různé obřady a rituály, popřípadě pomocí hudebních nástrojů se tehdejší obyvatelé mohli na dálku dorozumívat. Až později byly hudební nástroje používány k tvorbě hudby.

Nejjednoduššími a nejranějšími hudebními nástroji jsou nástroje bicí. Například různá dřevěná dřívka, vydlabané kmeny, do nichž se následovně třískalo paličkami. Později začali vznikat blanozvučné nástroje, tedy jednoduché bubny, jejichž membrána byla tvořena zvířecí kůží. Ale i jednoduché píšťaly a trubky z kostí a rohů, jež mohli sloužit jako signální nástroj. Strunné nástroje se nejspíš vyvinuli z hudebního luku, pradědečka všech chordofonů. Tento nástroj byl pouze modifikovaný lovecký luk, přizpůsoben hře.

Později lidé začali objevovat koncept melodie. Začali si uvědomovat, že jiné velikosti bubnu dělají jiný zvuk. Prvotní melodie se tvořila jen dvěma tóny, kdy měl hráč dvojici bubnů, přičemž jeden byl o něco větší. Dokazují to archeologické nálezy a fakt, že spousta moderních bicích nástrojů (jako jsou bonga nebo konga) se používají ve dvojici.

S nástupem melodie nastal velký rozmach tvorby hudebních nástrojů, začaly se tvořit jednoduché xylofony, píšťalám se dělali díry pro rozšíření rejstříku a chordofonům struny o jiných délkách.

Ve starověku se už plně vyvinuly všechny kategorie akustických nástrojů. Nástroje se začly rozdělovat na prosté, které sloužily pro obyčejný lid jako zdroj zábavy, a nástroje „profesionální”, které byly o složitější pro hru a hráli na ně pouze výše postavení lidé, např. u náboženských rituálů nebo učení muzikanti hrající na dvorech. Největší rozmach hudebních nástrojů nastal ve velkých civilizacích jako byla Babylonie, Mezopotámie, Egypt, Čína nebo Indie. Naopak civilizace jako byla Římská říše, Řecko či kmeny v jižní Americe ve vývoji hudebních nástrojů zprvu dosti zaostali a až později modifikovali nástroje z jihu. 

Ve středověku se již hudební nástroje začaly vyvíjet v podobu, která nám není tak exotická. V podstatě všechny moderní nástroje (až na elektrofonické a elektrické) znaly svého pradědečka. Ku příkladu harfy, které byly v té době velmi oblíbeny, se nijak zvláště nelišily od těch dnešních, jen měly menší rezonátor. Ale i konstrukčně náročnější nástroje jako varhany začaly kupodivu vznikat už okolo 4. století 

Drnkací strunné nástroje, ty pro svoji poměrnou snadnost, dostupnost a především možnost hrát akordy rychle nabyly na oblíbenosti. Vznikaly různé citery, loutny a předchůdci dnešní kytary, které do Evropy přišly nejpravděpodobněji ze Španělka, kam se dostaly z arabských zemí. Samozřejmě ani smyčce nezůstaly pozadu. Ty se nejspíš do Evropy dostaly ze střední Asie přes Itálii a Řecko. První předchůdce dnešních houslí vznikl okolo 15. století smíšením konceptu smyčcového nástroje z Asie a loutny, však obdobný nástroj vnikl v Byzantské říší již okolo roku 1000 n.l. 

Co se týče hudebních nástrojů dechových, ty byly odjakživa časté. Již ve starověku vznikaly pokročilejší flétny, jež se od těch dnešních v podstatě neliší, dudy i prvotní plátkové nástroje. Za předchůdce plátkových nástrojů v Evropě (jako je klarinet, hoboj apod.) můžeme považovat šalmaj, nástroj, který získal na popularitě zejména začátkem renesance. Do Evropy se pravděpodobně dostal v době křižáckých výprav z blízkého východu. Nástupem baroka však kvůli své nevýraznosti téměř vymizel. 

Ačkoliv bychom řekli, že žesťové nástroje jsou jedny ze složitějších, jejich vývoj započal velmi brzo už v pravěku, ale tehdy se od dnešních trubek velmi lišily. Díky tomu, že u žesťů zvuk tvoří převážně hráčovy rty, stačí tedy použít mořskou mušli, nebo zvířecí roh jako nátrubek a máte trumpetu. Na vzor rohů se začali dělat dřevěné a keramické trumpety. Ty buď byly přirozené a výšku tónů ovlivňoval hráč jen ústy (např. didjeridoo, šofar) nebo roura nástroje měla sadu děr, jež hráč zakrýval a odrýval prsty (např. cornett). Až později se začaly dělat žestě z kovu. Ale i jejich vývoj sahá do dob tisíce před Kristem. Kvůli složité vyrobě se však zprvu užívali jen trumpety bez ventilů, takže rejstřík nástroje byl velmi omezen. Jen zkušení hráči dokázali zahrát celou chromatiku. Trubka a žestě obecně tak, jak je známe, se začali vyvíjet až okolo 17./18. století. 

Vývoj klavíru započal překvapivě pozdě okolo 16. století. Představa piána byla pravděpodobně stvořen z konceptu klaviatury, která byla již využívána u varhan nebo cembala a prvotních úderných strunných nástrojů jako je cimbál. Samozřejmě vývoj klavíru sahá o něco dále, ale za prvního dědečka, kterého můžeme nazývati piánem, je fortepiano z konce 18. století. Za jednoho z vůbec prvních úderných chordofonů můžeme považovat klavichord již ze 14. století.

V moderní době známe spoustu nástrojů. Za výtvory moderní doby můžeme považovat třeba saxofon, hang, moderní kytaru, harpejji a spoustu experimentálních nástrojů. S vynálezem elektřiny vzniklo hned několik čeledí hudebních nástrojů: Nástroje elektrofonické (elektro-akustické), tedy nástroje, jež jsou elektřinou zesíleny (především elektrické kytary a baskytary). Dále nástroje čistě elektrické (analogové)  jako theremin, stylofon a různé syntetizéry a nakonec digitální nástroje jako jsou různé samplery. Díky elektřině je umožněno vyvíjet i ne-zcela prozkoumané plazmafony. Příklad je Teslův transformátor, který dokáže produkovat výboje až o milionu voltů, jenž tvoří charakteristický zvuk.

Z nějakého záhadného důvodu lide mají tendenci všechno rozdělovat do škatulek a hudební nástroje nejsou výjimkou. Lidé se snažili nástroje rozřadit už tisíce let př.n.l. v Číně. Dnes známe několik odlišných systémů, podle čeho nástroje odlišujeme:

Podle vzhledu a způsobu hry

Tento systém je nám všem dobře znám, je to totiž právě ten, který nás učí ve na základce. Tento způsob klasifikace je však ne-moc dobře udělaný a v hudební vědě nepoužitelný a to z mnoha důvodů. Za prvé, tento systém nemá pevně daná pravidla, byl totiž vytvořen lidově, definice se tedy můžou podle zdroje lišit. Za druhé, názvy skupin nedávají smysl. Takovou tahací harmoniku bychom zde zařadili mezi dechové nástroje, ač do ní nikdo nedýchá. A nakonec, mnoho nástrojů je pro tento systém nezařaditelné. Například taková vodní harmonika nebo fanfrnoch. I přesto se v prosté mluvě velmi běžně používá, protože je přeci jenom příjemnější říci „Hraju v dechovém orchestru“, než „Hraju v aerofonním orchestru.“

• Bicí nástroje

  • bubny (konga, bonga, timpány, malý buben)

  • perkuse (rolničky, triangl, činel, xilofon, zvonkohra)

• Dechové nástroje

  • dřevěné (flétny, klarinet, saxofon, hoboj, fagot)

  • žesťové (trumpeta, pozoun, tuba, heligon)

• Strunné nástroje

  • drnkací (kytara, banjo, citera, harfa)

  • smyčcové (housle, viola)

  • úderné (klavír, cimbál)

  • třecí (niněra, smyčcový klavír)*

*) Tato skupina je trochu sporná, jelikož i smyčcové nástroje jsou třecí. Rozdíl je v tom, že zde k tvorbě zvuku dochází v důsledku tření kotouče o struny. Z tohoto důvodu můžeme této čeledi říkat kolové strunné nástroje. Z logiky věci by dávalo smysl říkat obecně třecí nástroje do nichž by spadaly podčeledi smyčcové a kolové. 

Podle zdroje zvuku 

Tento systém rozřazuje nástroje podle toho, jak se v něm zvuk tvoří. Zprvu by se mohl zdát stejný jako předchozí, je však mnohem logičtější. Nejpoužívanější způsob klasifikace tohoto typu je Hornbostel–Sachs. Ten se díky svému rozsahu určit jakýkoliv nástroj na planetě užívá mezi hudebními učenci. Tento systém navíc každé podskupině přiřazuje číselný kód, díky němuž můžeme hravě nástroj identifikovat. Hornbostel–Sachs rozděluje všechny nástroje do pěti základních skupin, které se dále větví: 

• Idiofony (samozvučné nástroje)

• Membrafony (blanozvučné nástroje)

• Aerofony (vzduchové nástroje)

• Chordofony (strunné nástroje)

• Elektrofony (elektrické nástroje)

Pro rozsáhlost tohoto systému vám zde vypisujeme jen ty nejzákladnější skupiny. Pro více informací rozklikněte odkazy výše

Podle role  

Hudební nástroje můžeme též rozřadit podle toho, jakou funkci zaujímají v kapele, je tedy relativní podle toho, v jaké situaci se nacházíme. Taková kytara může být sólová i doprovodná, ale zároveň ve starých jazzových uskupeních se užívala jako nástroj rytmický. 

• Sólový nástroj

• Doprovodný nástroj

• Rytmický nástroj

Podle možnosti harmonie 

Hudební nástroje můžeme rozdělit na dvě obsáhlé skupinky podle toho, zdali je nástroj schopný hrát harmonie, či nikoli. Za možnost hrát harmonii se obecně považuje, když je nástroji umožněno hrát akordy. 

• Melodické nástroje

• Harmonické nástroje

Podle výšky tónů

Toto rozřazení se ne-příliš používá. Jak nadpis říká, nástroje můžeme rozřadit podle rozsahu tónů, který je schopen hráč z nástroje vyloudit.

• Soprán (příčná flétna, pikola, klarinet, trumpeta, housle)

• Alt (lesní roh, anglický roh, viola)

• Tenor (trombón, baskřídlovka)

• Baryton (violoncello, fagot, baryton)

• Bas (kontrabas, tuba)

Podle hmoty

Z fyzikálního hlediska můžeme nástroje rozřadit podle druhu hmoty, která zvuk vytváří:

• Gaiafony (solidní hmota)

• Hydraulofony (kapalina) 

• Aerofony (plyn)

• Plazmafony (plazma)

• Kvintesencefony (kvintesence)