oruna je takový oblouček s tečkou uprostřed. Znamená odsazení. Zastupuje libovolně dlouhou pomlku, nezáleže na tempu, která má vytvořit napětí. Délka koruny záleží na určitém hráči, jak to cítí. Pokud se hraje např. v orchestru, délku koruny určí dirigent. 

Existuje několik druhů korun (hranatá, se dvěma tečkami), ale s těmi se setkáte jen zřídka.

Akcent zapisujeme zobáčkem směřujícím napravo. Tak to označené noty hrajeme silněji než ostatní. Silnější variantou je marcanto, zobáček směřující nahoru. 

Staccato je malá tečka nad notou, která nám říká, že máme takto označenou notu hrát krátce. V odborných definicích se často píše, že staccato znamená zkrácení noty o polovinu. Tedy například čtvrťovou notu se staccatem bychom hráli jako osminovou. V praxi se ale všechny noty bez rozdílu hrají co nejkratčeji. Místo tá tá hrajeme ta ta. Značí se tečkou nad notou.

Tenuto se značí vodorovnou čárkou nad/pod notovou hlavičkou. Tato značka říká, že příslušná nota zní v celé její délce, ale odděleně. Je to tedy vlastně normální způsob přednesu. Tenuto se použije, pokud ke pro skladatele důležité, že konkrétní nota skutečně zní v celé její délce.

Legato znamená vázaně. Když jsou noty spojené legatovým obloučkem, hrajeme tóny co nejvíce spojeně. Neoddělujeme je. Rozdíl mezi legatem a normální hrou je slyšitelný především u dechových a smyčcových nástrojů a u zpěvu. Noty značené legatem hrajeme/zpíváme na jeden dech, na jeden tah smyčcem. Místo á-ú-í hrajeme áúí.

Glissando, zkráceně pouze gliss, znamená skluz z jedné noty na druhou. Je označováno linkou, nebo vlnovkou mezi dvěma tóny, co jsou rozdílně vysoké. Často, pro přehlednost, je na lince zkratka gliss. Při hře glissanda se hráč musí v rámci dálky noty po jednotlivých tónech dostat na notu druhou. Užívání glissů se přímo vybízí u harfy či klavíru. 

Arpeggio je styl hraní akordů, kdy se akord zahraje postupně tón po tónu. U melodických nástrojů (ty, co nedokáží zahrát více tónů naráz) se arpeggia hrají jako rychlé rozklady. U harmonický nástrojů se využívá možnosti znění více tonů naráz a tedy rychlosti tónů po sobě jdoucích. Toto „rychlé“ arrpegio se značí šipkou, jež udává směr, jak se mají tóny hrát po sobě. Užívá se především u kytary, kdy se dané tóny prohrábnou jedním máchnutím ruky.