Ladění jako ladění

Primárně ladění označuje činnost, kdy se hráč snaží nástroj naladit tak, aby hrál čistě, tedy aby frekvence nástroje odpovídaly nějakému řádu (ladícímu systému). Po dlouhých sporech se ustálilo ladění, kde se ostatní tóny odvozují od A = 440 Hz. To, jak se dále od této magické hodnoty 440Hz další tóny odvozují, určuje konkrétní ladící systém (viz níže).

Historie komorního A

Komorní A je v hudebním ladění takový záchytný bod. Pokud se ladí, tak melodické nástroje vždy ladí podle A. Proč je to zrovna A? Proč ne třeba C?

Je to dáno historicky. Nota A byla totiž určena jako nejnižší tón gregoriánských chorálů. V té době ale samozřejmě nebyly ladičky, tudíž toto A mohlo mít v podstatě jakoukoliv výšku. Až vynálezem ladičky roku 1711 bylo komorní A ustáleno na něco mezi 400 Hz a 450 Hz.

Během historie se přesné ladění neustále měnilo. V období baroka bylo ladění o poznání nižší (okolo 415 Hz), naopak v 18.-19. století nastala tzv. inflace komorního A. Orchestry se předháněli, kdo bude hrát nejvýše (až okolo A=455 Hz). Tento trend však způsobil, že mnozí zpěváci do těchto výšin nebyli schopni zpívat. Proto bylo koncem 19. století francouzskou vládou určeno A rovno 435 Hz. Pro Brity však bylo toto ladění moc hluboké, a proto zohledněním změny výšky v důsledku teploty vypočítali britské A=439 Hz, které by se mělo rovnat francouzskému A=435 Hz. Frekvence je totiž přímo úměrná druhé odmocnině teploty, a protože ve Francii je větší teplo, komorní A v Británii muselo být o něco vyšší. Britští vědci si však stěžovali, že 439 je moc ošklivé číslo a špatně by se sním kalkulovalo. Byl tedy navýšeno na A=440 Hz a tadá. Tato norma byla začátkem 20. století přijata výrobci hudebních nástrojů v USA, odkud se tento standart dostal do celého světa.

Ladící systémy

Ladící systém je systém, který určuje velikost poměrů, mezi frekvencemi tónů. Určuje tedy intervaly. Známe několik ladících systémů. Některé jsou založeny na matematické přesnosti, některé na libozvučnosti. Ovšem žádný systém ladění není dokonalý.

Jednotlivé ladící sytému charakterizují velikosti intervalů mezi nimi, které měříme poměrem obou frekvencí, nebo jednotkou cent. 1 cent odpovídá 1/1200 oktávy (1 oktáva = 1200 centů).

Ladící systémy můžeme rozškatulkovat do dvou základních skupin: čisté a temperované.

Čisté ladění

Čisté ladění (just intonation) je ladění takové, jehož poměry frekvencí lze popsat jen celými čísly (např. 5:4, 81:26). Takové ladění je stoprocentně čisté z matematického pohledu, ne však z hudebního. Tento význam "čisté ladění" buď můžeme chápat jako obecný název pro více systému fungujících na stejném principu, ale většinou je čistým laděním myšleno tzv. Didymické ladění (5-limit), které pro odvozování tónů užívá jen sekundu, tercii a kvintu.

Obecný problém čistého ladění je ten, že mezi jednotlivými tóny není stejná vzdálenost, tím pádem záleží od jakého tónu zbylé odvozujeme. Níže jsou tři poslechy, ve všech posleších uslyšíte Pro Elišku v čistém ladění, ale pokaždé bude klavír nalazen od jiného tónu. Nejspíš vám budou znít všechny poslechy falešně, což jen dokazuje, proč se toto ladění nepoužívá, ale poněvadž je skladba v amoll, správné ladění pro tuto skladbu by mělo být v C a tedy první poslech.