Citlivost (značka SPL, jednotka dB/W/m, nebo jen dB) je důležitý parametr reproduktoru, jenž konktrétně vyjadřuje, jakou hladinu akustického tlaku (hlasitost) uslyšíme při dodanému výkonu 1 W a vzdálenosti 1 m od reproduktoru. Pokud např. máme repro s citlivostí 80 dB, při jednom wattu metr od něj uslyšíme zvuk hlasitý 80 dB. Je nutné brát na vědomí, že citlivost je mnohem více o hlasitosti vypovídající nežli výkon (proto ji obchodníci často vůbec neudávají). Selským rozumem bychom totiž řekli, že 500W reproduktor bude mnohem hlasitější jak 50W. To ale nemusí být vůbec pravda. Jen pokud známe výkon i citlivost, dokážeme vypočítat, jak bude repro hlasité.

Dejme tomu, že uvažujeme o koupi repra a rozhodujeme se mezi modely s 200W a 20W. Logicky bychom hned sáhli po tom 200W, jelikož to je prostě větší číslo, a proto by měl být i hlasitější. Ale potom zjistíme, že 200W repro má citlivost 80dB a 20W má citlivost 90dB. Pořád nás to ale nepřesvědčilo, přece jenom jsme laici, nevíme, co to citlivost je a 10dB nemůže být takový rozdíl. Opak je pravdou. Nezapomínejme, že lidské ucho vnímá hlasitost logaritmicky, proto se každičký decibel citlivosti navíc počítá. Níže důkaz:

1W >> 80dB, 10W >> 90dB, 100W >> 100dB, 200W >> 103dB*

1W >> 90dB, 10W>> 100dB, 20W >> 103dB*

Jak vidíte výše, oba reproduktory vyzáří stejnou hlasitost. Který tedy koupit? Vždy je mnohem výhodnější si pořídit repro s co nejvyšší citlivostí (v našem případě model s 20W). Protože abychom z 200W repra těch 103dB dostali, museli bychom ho připojit k 200W zesilovači a ten bude o dost dražší nežli 20W zesilovač.

Běžné reproduktory mají citlivost mezi 80dB a 95dB, profesionální ozvučovací sestavy ale klidně překročí 100dB (a to už je potom rambajs).

)* Kdybyste náhodou nepobrali, jak jsme se těchto výsledků dobrali, tak pomocí jednoduchého vzorce 10×log₁₀(P) + SPL, přičemž P je výkon, jaký repru dodáváme a SPL je citlivost repra.

Impedance (značka Z, jednotka Ω -ohm) je obecně odpor cívky reproduktoru. Vzhledem k tomu, že impedance závisí na frekvenci (s frekvencí roste), většinou se udává průměrná impedance pro celý frekvenční rozsah. Obvykle nabývá hodnot 4Ω, či 8Ω. Dávat impedanci větší pozornost musíme v případě, že repro připojujeme k zesilovači. Impedance zesilovače nesmí být větší jak impedance reproduktoru, jinak se může zničit repro i zesilovač.

Pokud by vás náhodou zajímalo jak impedanci vypočítat, zde hleďte, vzorce:

Z = √(R²+X²), přičemž R je samotný odpor cívky jako drátu a X je reaktance

X= 2πfL, přičemž f je frekvence a L je indukčnost cívky

Ozvučnice

Ozvučnice (skříň, bedna, reprobox) je veledůležitá část reprosoustavy, je to box, ve které jsou reproduktory i další komponenty umístěny. Hlavním úkolem ozvučnice je udržet všechna repra hezky po hromadě a hlavně zamezení akustického zkratu. Ten nastává v případě, že není oddělen prostor mezi přední a zadní stranou membrány, tlak mezi těmito prostory se vyrovnává a tím tlumí zvuk (zejména basy). Ozvučnice musí být dobře utěsněná (aby zvuk nevylézal, kudy nemá), z tuhého materiálu (nejvhodnější je dřevo) a zevnitř dobře utlumená (aby se zabránilo stojatému vlnění).

Zdroje externích obrázků: