Co to je? Z fyzikálního hlediska tón je zvuk o harmonickém průběhu (opakem je ruch nebo šum) a to o jakékoliv frekvenci. V hudbě se o tónu bavíme jako o nejmenší jednotce ze které se hudba skládá
Tón v hudební teorii definuje jeho:
výška - jak vysoký nebo hluboký tón je
délka - po jakou dobu tón zní
síla - jak tón zní nahlas
Jednotlivé tóny a jeho vlastnosti graficky zapisujeme pomocí not. Výšku tónu určuje vertikální poloha noty v osnově (na jaké je lince/mezeře). Délku určuje tvar noty (viz Notová osnova), sílu určuje dynamické značení (viz. Dynamika)
Západní hudba používá 12 tónů, 7 základních -- bílé klávesy u klavíru a 5 odvozených -- černé klávesy.
Základní tóny jsou: C D E F G A H
Zahrajeme-li jakýkoliv tón na klaviatuře a postupně půjdeme klávesu po klávese (včetně černých), tak se po dvanácti krocích dostaneme na tón který uchu zní v podstatě stejně. Této vzdálenosti 12 tónů říkáme oktáva a je to interval tak čistý, že tóny které jsou vzdáleny právě o oktávu nazýváme stejným jménem.
Jak si můžete povšimnout, oktávy se značí pomocí čar vedle názvu tónu. Počet čar můžeme nahradit indexem (c’’’ = c3). Dále typ písmene (zdali je velké, nebo malé) udává oktávu též. Od velké oktávy níže užíváme majuskule, výše minuskule:
jsou speciální symboly, které zvyšují/snižují zapsané tóny o oktávu. Značí se linkou, na jejímž začátku stojí 8 nebo 8va. Logicky pokud je linka nad notovou osnovou, jde o ottavu altu a tón je o oktávu vyšší oproti zapsané formě. Opačně jde o ottavu bassu, tón se sníží.
Velmi zřídka se setkáme s quindicesima alta a quindicesima bassa. Tento symbol plní stejnou funkci jak předchozí, ale zvyšuje/snižuje tón o oktávy dvě, značí se linkou s 15 nebo 15ma.
Efekt alty a bassy se vztahuje na všechny noty pod tímto symbolem (pokud noty neřeknou jinak)
Půltón je pojem, který se užívá k určení vzdálenosti mezi dvěma tóny. Je nutné si ujasnit, že mezi každým tónem není stejný interval (interval=vzdálenost mezi tóny). To je krásně viditelné na klaviatuře. Totiž, mezi všemi základními tóny je vzdálenost dvou půltónů, tedy celého tónu. Akorát mezi tóny E a F je pouze jeden půltón a mezi tóny H a C je půltón.
Pokud nějaký tón zvýšíme o půl tónu, na klaviatuře se posuneme o klapku vpravo. K názvu tónu přidáme koncovku -is (c -> cis). U snížení se posuneme klapku vlevo a k názvu přidáme koncovku -es (c -> ces). Podle obrázku klaviatury je však jasné, že pokud zvýšíme tón, za kterým už žádný není, koncovku přidávat nemusíme (Eis=F, Fes=E, His=C a Ces=H).
Názvosloví užívané v Čechách (německé názvosloví) snížené H nazývá B. Samozřejmě můžeme s logického hlediska tento tón nazývat Hes, nedělá se to však.
Princip půltónů je jasně viditelný na klaviatuře. Pokud je mezi tóny celý tón, musí se mezi ně vejít ještě jeden, je tedy mezi nimi černá klapka. Tón této klapky je o půl tónu rozdílný než klapky, jež ho objímají. Když je mezi tóny jen půltón, žádný další tón už se mezi ně nevejde. To můžeme demonstrovat i na hmatníku kytary, kdy posun o jeden pražec odpovídá posunu o jeden půltón.
Pokud budeme nějaký tón zvyšovat dokola o půltón, tak po dvanácti krocích dostaneme tentýž tón, jen o oktávu vyšší. Oktáva je tedy rozdělena celkem na dvanáct půltónů. To je Dobře představitelné na chromatickém kruhu.
Co to je? Posuvka je znak v notovém systému, který upravuje výšku tónu. Posuvek existuje celá hromada, ale většina z nich má natolik specifické využití, že se s nimi skoro nesetkáte. Zde vám ukáži tři základní posuvky: křížek ♯, béčko ♭ a odrážku ♮.
Křížek je posuvka, se kterou se nejspíše setkáte nejčastěji. Značí se symbolem připomínající hashtag. Křížek notu, před kterou je napsán, zvyšuje o půl tónu. Název takto zvýšené noty se změní o příponu -is. Pokud například před notu c napíšeme křížek, vznikne cis.
Béčko notu, před kterou se napíše, naopak sníží o půl tónu. Značí se symbolem připomínající malé b. Sníženým tónů se k názvu přidá koncovka -es. Např. c -> ces, f -> fes, e -> es. Výjimka: a -> as, h -> b. U sníženého h můžeme užít i tvar hes, běžnější je ale tvar b.
Odrážka je posuvka, která ruší veškeré jiné posuvky a předznamenání na tuto notu. Značí se symbolem ♮.
Je důležité si uvědomit, že efekt posuvky platí pouze na určitý tón a pouze v rámci jednoho taktu. Efekt se vztahuje napříč oktávami, takže když máme např. křížek před c1 -> cis1, ovlivní to úplně všechny tóny c -> cis, cis1, cis2, cis3....
Poslední věc která by byla dobrá vědět je to, že samozřejmě i názvosloví pro noty je v Čechách ojedinělé (německé názvosloví). V anglicky mluvících zemích, ale i jinde se naše nota H jmenuje B. K o půl tónu zvýšeným tónům se přidává koncovka sharp (Cis = C sharp). Sníženým notám se přidá koncovka flat (Ces = C flat). V prostém textu se ale obvykle zapisují jen jako C♯ a C♭.
Naše nota B (=Hes) je tedy v anglickém názvosloví B♭ (B flat), naopak B v anglickém názvosloví je naše H.
Tóny enharmonické jsou takové, které znějí stejně, ale jinak se nazývají. Tóny enharmonické jsou např. Dis a Es či F a Eis. To je dobře vidět na chromatickém kruhu (viz víše), kde jsou enharmonické tóny ve stejném políčku.
Teď vám může na paměť vytanout otázka Proč potřebujeme tentýž tón nazývat vícero jmény? Je to z toho důvodu, že ač enharmonické tóny znějí stejně, mají jinou harmonickou funkci. Například v tóninině D-dur je Fis velká tercie, kdežto Ges snížená kvarta.