Tónický kvintakord 

je základním kamenem všech ostatních akordů. Akord se skládá z tóniky (=první stupeň stupnice) , od které se odvodí tercie a čistá kvinta (proto kvintakord). U durových akordů je tercie velká, u mollových je malá. Jednoduše řečeno, tvoří ho první, třetí a pátý stupeň stupnice. Vytvoříme tak takového sněhuláka.

Značení

Obecný vzorec pro tonický kvintakord je T5, přičemž T je tónika (název tónu) a pětka znázorňuje čistou kvintu. Tónický kvintakord např. stupnice G dur by měl být G5, jelikož však kvintakord je nejjednodušší, pětku nepíšeme. Navíc, index 5 se používá pro značení tzv. power akordů. Pokud je akord mollový, za značku se přidá koncovka -m, která symbolizuje malou tercii, která mollový akord odlišuje od durového. V anglicky mluvících zemích se spíše setkáte s koncovkou -mi, jež je zkratkou pro minor (=mollový).

V klasicistním značení molový akord označujeme malým písmenem: Am = Ami = a = ami. V jazzové a bluesové hudbě se obvykle molová koncovka nahrazuje pouhou pomlčkou: Am = A-

Obraty kvintakordu

Když mluvíme o obratu akordu, v podstatě se tím myslí forma akordu -- tóny akordu seřadíme v jiném pořadí. Intervaly mezi jednotlivými stupni akordu se tedy změní. Obrat akordu c-e-g jsou tedy e-g-c’ a g-c’-e’. Jelikož má kvintakord pouze tři tóny, vyjma jeho základní podoby, jsou jen další dva obraty. U akordů, které se skládají z více tónů, je obratů logicky více.

• Sextakord není postaven na tónice, ale na třetím stupni stupnice. V praxi to vypadá tak, že první tón akordu skočí o oktávu výše. Mezi prvním a posledním tónem sextakordu tím vznikne sexta.

• Kvartsextakord je postaven na kvintě, tedy na pátém stupni stupnice (=dominanta). Můžeme ho odvodit od sextakordu přesunutím jeho prvního tónu o oktávu výše. Mezi tóny akordu tak vznikne kvarta a sexta.