Co to je? Progresivní rock (zkráceně Prog Rock či jen Prog)  je pojem označující hudební proud, subžánr rocku, který navazuje na inovativní tendence Anglického popu či rocku pozdních šedesátých let a jeho snahu odlišit se od mainstreamu. Vrchol zažívá v první polovině 70. let. Ač mnoho progresivních desek zažilo obrovský komerční úspěch a prog se tak na chvíli z hlubin undergroundu provětral na příčkách hitparád, popularita progresivního trendu neměla dlouhého trvání a již během druhé poloviny téže dekády jsou progresivní kapely postupně vytlačovány novými populárními žánry jako punk, hip hop, či new wave.

Definice

Tím, jaký je prog-rock rozličný žánr, je poměrně náročné ho definovat. Takto tento žánr popisuje odborná literatura:

"Progresivní rock je podžánrem rockové hudby, který se vyvíjel v období od druhé poloviny šedesátých let do první poloviny let sedmdesátých jako součást britské snahy pozvednout rockovou hudbu na úroveň vážné hudby." (Allan F. Moore)

"Obecně, progresivní je označení podoby rockové hudby, která kombinuje formy rockové hudby s elektrickými nástroji a s motivy a orchestracemi 'evropské klasické hudby', typicky tvořící dlouhé vícevěté suity." (Jerry Lucky)

"Prog-rock je jakákoli forma rockové hudby, kde stojí v popředí hudební projev jako diskrétní a suverénní prostředek komunikace." (Paul Stump)

Problematika vymezení pojmu

Během 60. let se pojem progresivní používal pro zaškatulkování rockové hudby, která se nějakým způsobem vymaňovala z maistremového rocku. Ve druhé polovině 60. let byl termín převzat undergroundovými rádiovými stanicemi jako synonymum pro veškerou hudbu psychedelickou. Současný specifičtějčí význam nabyl termín až kolem roku 1970. Na přelomu dekád byl též pojem progresivní-rock často zaměňován s termínem art-rock. Zabývat se jednoznačnou hranicí mezi artrockem a progresivním rockem je nesmyslné, neboť tyto dva podžánry jsou velmi úzce propleteny. Vyvíjely se vedle sebe či společně a existuje celá řada interpretů, jejichž práce bývá zařazována jak do žánru progresivního rocku, tak do artrocku.

Josef Vlček se k této problematice vyjadřuje v publikaci Rockové směry a styly: 

„Je to jeden z nejvíce zavádějících termínů v rockové hudbě. Užíván od druhé poloviny šedesátých let pro ambicióznější proudy rockové hudby, na začátku sedmdesátých let označoval rodící se art rock. Název však posluchače dezorientoval, protože povyšoval tento styl na rockovou avantgardu. Proto se od tohoto názvu v tisku poloviny sedmdesátých let ustoupilo, i když dodnes americká odborná literatura názvu progresivní rock používá pro první fázi artrocku, která oponovala módnímu glitteru a hard-rocku.“

Charakteristika prog-rockové hudby

Virtuozita

Hudebníci s progresivními tendencemi měli povětšinou hudební vzdělání a pocházeli z jazzového, či klasického prostředí. Zároveň to byli technicky velmi zdatní muzikanti, kteří svůj um rádi dávali na odiv. Proto jsou pro prog-rock tak typické složitě prokomponované instrumentální sekce, užívání (pro populární hudbu) nepřirozených rytmických prvků či dlouhá improvizovaná sóla.

To se ovšem v určitých případech obrátilo proti autorům, kdy kritika útočila na sebevědomí progrockových virtuózů vytýkající jejich tendenci se zdlouhavými sóly předvádět a vytahovat.

Instrumentace

Zcela typickým charakterem progrocku jsou experimenty s aplikací hudebních nástrojů, co jsou pro dosavadní rockovou hudbu poněkud neobvyklé. Rockový zvuk druhé poloviny 60. lest byl tvořen především hutnými tóny zkreslené elektrické kytary, kdežto progrockové kapely se naopak spíše od základu kytarových riffů odklánějí. Využívají nástrojů dechových (žestě, flétny, saxofony), všemožných syntezátorů, které v té době zažívaly obrovský technologický rozmach, či nástrojů folkových. Zároveň se zde objevuje jistá tendence experimentovat s orchestrací pro soubory různého typu a velikostí.

Nové pojetí studiových alb

Během 60. a 70. let došlo v hudební technologii k velkému pokroku - především zvýšení počtu stop na jednom magnetofonovém pásu. To kapelám umožnilo nepřistupovat k hudební nahrávce jen jako k záznamu jejich běžného vystoupení, ale jako k tvůrčímu procesu. Studiová nahrávka najednou díky novým produkčním možnostem získala jakousi přidanou hodnotu oproti živým vystoupením. V tomto kontextu se často uvádí deska Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Betales.

Cyklické hudební formy

V kontextu rockové hudby je progrock zcela výjimečným tím, že běžně užívá skladby o více než jedné větě, či spojuje alba v celky. Dlouhé skladby čerpající z forem devatenáctého století klasické hudby (programní suita, symfonická báseň, opereta) často zabíraly celou jednu stranu desky a tvořili tzv. rockové suity. Jako příklad suit můžeme uvést:

• Atom Heart Mother, Echoes, (PINK FLOYD);

• Tubular Bells, Ommadawn (MIKE OLDFIELD);

• Close To The Edge, And You And I, Gates Of Delirium, In The Presence Of, Fly From Here (YES); 

• Lizard, Island (KING CRIMSON);

• 2112 (strana A) (RUSH);

• Bohemian Rhapsody (QEEN)

Koncepční alba

Během období romantismu se v klasické hudbě objevuje termín programní hudba, která usiluje o vyjádření určitého děje či jevu hudebními prostředky. Prog si tento přístup přebírá v podobě konceptualismu. Deska už není jen kompilace písniček, ale jde o více či méně promyšlený koncept, který všechny skladby spojuje. Můžeme pozorovat několik různých přístupů:

• zhudebnění, či inspirace literární předlohou

  • • Snow Goose (CAMEL);

    • Animals (PINK FLOYD);

    • Jeff Wayne's Musical Version of The War of the Worlds (JEFF WAYNE);

    • Close to the Edge (strana A) (YES);

    • Tales of Mystery and Imagination, I Robot (THE ALAN PARSONS PROJECT)

• album se odehrává ve fikčním světě, 

  • • má tendenci být více narativní, s těmito alby je spojován termín rocková opera, je monotematické

    • Thick As A Brick (JETHRO TULL);

    • The Wall (PINK FLOYD);

    • The Lamb Lies Down On Broadway (GENESIS);

    • Tommy (THE WHO);

    • Hope (KLAATU)

• album je spojeno jen tematicky

  • téma je spíše na pozadí, takže jednotlivé skladby jsou více svébytné a nejsou narativně propojené, může mít více témat

  • Dark Side Of The Moon, Wish You Werre Here (PINK FLOYD);

  • Aqualung (JETHRO TULL);

  • Pyramid (THE ALAN PARSONS PROJECT)

zdroje:

1. LAVRINČÍKOVÁ, Veronika. Progresivní rock v české hudbě [online]. Olomouc, 2021 [cit. 2023-03-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/bj4zdq/. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Filip Krejčí, Ph.D.

2. KREJČÍ, Filip. NOTOVÝ ZÁPIS A ANALÝZA VYBRANÝCH SKLADEB PROGRESIVNÍHO ROCKU A ARTROCKU. 2013. Dostupné také z: https://library.upol.cz/arl-upol/cs/csg/?repo=upolrepo&key=69680146799. 

https://theses.cz/id/mikz44/_repo_upolrepo_key_96981246921