Akordy
OBRATY KVINTAKORDU, SEPTAKORDU A DALŠÍCH
OBRATY KVINTAKORDU, SEPTAKORDU A DALŠÍCH
Co to je? Akord je jednoduše souzvuk tří a více tónů (dva tóny jsou dvojzvuk). Hraní akordů je tedy umožněno pouze harmonickým nástrojům, co dokáží zahrát více tónů naráz (např. kytara klavír, varhany, harmonika, aj). Nástroje melodické však mohou hrát tzv. rozklady akordů a arpeggia -- tóny akordu se hrají postupně.
Akordy ve skladbě plní vertikální harmonickou funkci.
je základním kamenem všech ostatních akordů. Akord se skládá z tóniky (=první stupeň stupnice) , od které se odvodí tercie a čistá kvinta (proto kvintakord). U durových akordů je tercie velká, u mollových je malá. Jednoduše řečeno, tvoří ho první, třetí a pátý stupeň stupnice. Vytvoříme tak takového sněhuláka.
Kvintakord jednoduše značíme písmenem - tónem na kterém stojí. Například značka pro tonický kvintakord odvozený od G-dur značíme prostě písmenem G. Pokud je akord mollový, za značku se přidá koncovka -m (nebo -mi), která symbolizuje malou tercii. V klasicistním značení molový akord označujeme malým písmenem: Am = Ami = a = ami. V jazzové notaci se mollový tónorod často značí pouhou pomlčkou: Am = A-
Když mluvíme o obratu akordu, v podstatě se tím myslí forma akordu, kde jsou jeho tóny v jiném než základním pořadí. Obrat akordu uděláme tak, že jeho první stupeň zvýšíme o oktávu. Tím se změní interval mezi jednotlivými stupni akordu.
Sextakord není postaven na tónice, ale na třetím stupni stupnice. V praxi to vypadá tak, že první tón akordu skočí o oktávu výše. Mezi prvním a posledním tónem akordu tím vznikne sexta.
Kvartsextakord je postaven na kvintě, tedy na pátém stupni stupnice (=dominanta). Můžeme ho odvodit od sextakordu přesunutím jeho prvního tónu o oktávu výše. Mezi tóny akordu tak vznikne kvarta a sexta.
Jelikož má kvintakord pouze tři tóny, má jen dva obraty. U akordů, které se skládají z více tónů, je obratů logicky více.
Obraty se jednoduše značí tónikou lomeno prvním tónem obratu. Obraty akordu C jsou pro příklad C/E a C/G.
Zvětšený kvintakord je akord, který se skládá ze tří velkých tercií. Můžeme ho odvodit od durového tónického kvintakordu, jemuž zvýšíme čistou kvintu na zvětšenou kvintu. Takový akord značíme indexem 5+, popřípadě zkratkou aug, nebo pouze symbolem +
Zmenšený kvintakord se skládá naopak z dvou malých tercií. Odvodíme ho od mollového tónického kvintakordu zmenšením kvinty. Značí se koncovkou -m (protože to je akord mollový) s indexem 5b či 5-. Můžeme se setkat i se značením pomocí zkratky dim, ta se ovšem častěji používá pro značení zmenšeného septakordu.
Suspended chords jsou akordy, které značíme příponou -sus s nějakým indexem. Takový akord vytvoříme z tónického kvintakordu, třetí stupeň (druhý tón akordu) však vynecháme a nahradíme ho velkou sekundou, nebo čistou kvartou. Pokud nahrazujeme sekundou, akord značíme příponou -sus2, v opačném případě -sus4.
Suspended akordy lze vytvořit i ze septakordu, nonakordu i dalších.
je akord, co se skládá ze čtyř tónů, mezi prvním a čtvrtým tónem tedy vzniká septima. Známe několik druhů:
Dominantní septakord (nebo též malý) utvoříme z durového kvintakordu obohacením o malou septimu. Značí se indexem 7.
Durový septakord (nebo též velký) vytvoříme z prvního, třetího, pátého a sedmého stupně stupnice. Mezi prvním a posledním tónem vznikne velká septima. Značíme ho indexem maj7 (zkratka pro major = durový). Zkratku maj můžeme nahradit malým trojúhelníčkem (například C △7), popřípadě indexem 7+.
*) Jak si můžete povšimnout, značení mollového akordu v angličtině je dosti sporné. Koncovka -m může totiž znamenat major (durový), ale i minor (mollový). Použití tedy záleží na člověku. Buď užije formu Cm pro dur a Cmi pro moll, nebo C pro dur a Cm(i) pro moll.
V jazzu se obvykle mollový akord značí pouhou pomlčkou (Cm = C- )
Proto, pokud čtete akordové značky ne-tuzemských skladeb, musíte si dát pěknýho majzla, abyste nezaměnili dur a moll.