Co to je? Hudební stupnice je řada po sobě jsoucích tónů, jež jsou seřazeny podle nějakých pravidel. Z této definice je jasné, že stupnic bude celá kupa. V této kapitole se vám ale představí ty nejzákladnější stupnice evropské hudby, durové a mollové.

Diatonické stupnice

je sedmitónová řada tónů s intervalem celého tónu nebo půltónu mezi každými dvěma sousedními stupni. Má osm stupňů a 7 různých tónů (první a osmý je tentýž tón ale v intervalu oktávy). 

Durová stupnice vypadá tak, že mezi třetím a čtvrtým stupněm stupnice je půltón a mezi sedmým a osmým stupněm je půltón. Osmý stupeň se chápe jako o oktávu vyšší první. Mezi ostatními stupni je interval celého tónu. Stupnice se logicky jmenuje podle tónu, od kterého se odvozuje, tedy od prvního stupně. Níže zobrazená stupnice, jež je od tónu c, se tedy jmenuje C dur. Všechny bílé klapky na klavíru jsou tóny stupnice C-dur. 

Mollová stupnice je další stupnice, se kterou se setkáváme dennodenně. Charakteristický interval pro ni je malá tercie, díky té má mollová stupnice tendenci znít "smutně". Je nutné brát na vědomí, že pojem mollová stupnice má dvojí vysvětlení:

1. Pojem mollová stupnice se chápe jako tzv. aiolský modus (= mollová stupnice přirozená). Tato stupnice se odvozuje od šestého stupně stupnice durové. Je tedy diatonická.

2. Mollová stupnice je obecný název pro stupnice, jež užívají malou tercii, tedy mezi druhým a třetím stupněm je půltón. Nemusí tedy být diatonická.

Aiolská (přirozená) moll se vytvoří z šestého stupně durové stupnice. Předznamenání si ponechá, ale přejmenuje se podle svého prvního (durového šestého) stupně. Půl tón vznikne mezi 2. a 3. stupněm a mezi 5. a 6. stupněm. Ze třetího stupně můžeme zpět vytvořit stupnici durovou.